Řekni všem, že žiji - život po životě...

"V roce 1985, kdy mi bylo pouze 5 let, jsme byli na lodním výletě na místním jezeře. Bodl mě komár a dostala jsem encefalitidu. Zemřela jsem a dostala se do jakéhosi temného prázdna, kde jsem necítila žádnou bolest ani strach. Tady jsem se cítila jako doma. V dálce jsem viděla malé světlo. Tohle světlo mě k sobě přitahovalo. Cítila jsem, jak k němu letím obrovskou rychlostí. Nebála jsem se. Když jsem vstoupila do toho světla, cítila jsem pokoj a radost, ale nejvíce hlubokou lásku. Ve světle byl třpytivý zářivý mrak. Z tohoto mraku jsem uslyšela hlas, který promluvil uvnitř ve mně a já věděla, že je to Bůh. Jelikož moji rodiče o Bohu nikdy nemluvili, ani mě nikdy do církve nevzali, opravdu nevím, jak je možné, že jsem tohle věděla, ale věděla jsem to. Navíc jsem jasně cítila, že tohle je můj opravdový domov, tohle místo, kde jsem byla s tím nádherným světlem, které bylo Bůh..."

(úryvek, celou knihu možné stáhnout zde)